Zbytněná prostata je dlouhodobé onemocnění a její příznaky se postupně vyvíjejí. Říci přímo, že dochází k jejich pozvolnému zhoršování by mohlo být dost zavádějící. Studie totiž prokázali, že u poměrně vysokého procenta mužů s mírnými poruchami nedochází k zhoršování i při neléčené prostatě.
Pacienti, jenž trpí přijatelnými symptomy povětšinou dostanou nařízeno změnit svůj životní styl a hlavně pitný režim. Nedoporučuje se pít větší množství tekutin na noc a měl by být omezen i přísun kávy. Pokud jsou příznaky již nesnesitelné, přichází na řadu farmatika. S jejich pomocí lze dosáhnou slušných výsledků. Vzhledem k účinku se dají rozdělit na dvě skupiny. První tvoří tzv. blokátory 5-alfa reduktázy. Jejich cílem je zabraňovat přeměně testosteronu na DHT, čili dihydrotestosteron. Tím se blokuje následné dělení buněk v prostatě a začíná docházet k jejímu pozvolnému zmenšování. Forma zásahu do hladiny hormonů sebou nese jisté vedlejší účinky, k nimž může patřit snížení libida.
Častěji však bývají používány léky, jenž působí na hladkou svalovinu pomocí alfa blokátorů. Dost často jsou totiž potíže vyvolány napětím v stažlivosti těchto svalů. Blokací receptorů alfa1 tedy docílíme zlepšení průchodnosti. Velkou výhodou těchto farmaceutik je poměrně rychlý nástup s minimálními vedlejšími účinky. Často se vyskytuje akorát vliv na krevní tlak, kdy dochází k jeho poklesu. Ale neboť ve věku, kdy se prostata projevuje, trpí lidé spíše zvýšením krevního tlaku, tak se nejedná o nikterak zásadní problém.
Kapitolou samu pro sebe jsou léčiva z přírodních zdrojů. Konkrétně tu mluvíme o výtažcích z rostlin typu Serrenoa repens, Saw Palmetto, černého topolu, kopřiv či dýňových semínek. Na našem trhu je poměrně mnoho výrobků, kde jsou jednotlivé rostliny obsaženy samostatně nebo namíchány v jistých poměrech. O jejích účincích se stále vedou ohnivé debaty, neboť zatím neexistuje studie, jenž by jednoznačně prokázala jejich účinnost. Ale i tak jim nejde upřít podíl na blokaci přeměny testosteronu na DHT.
Jeli léčba pomocí farmaceutik neúčinná, přistupuje se na invazivní metodu, tedy operaci. Moderní medicína nabízí několik rozdílných operací, při nichž zaleží na velikosti prostaty a možných komplikací. Transuretrální resekce prostaty je nejčastěji využívanou metodou, jenž se úspěšně aplikuje již devadesát let. Dochází při ní k postupnému ořezání prostaty pomocí kličky a elektrického proudu. Cca po dobu 2 až 5 dnů po zákroku je zavedena cévka a doba rekonvalescence se pohybuje kolem jednoho měsíce.
Transvezikální prostatektomie je zákrokem, který se uplatňuje jen u opravdu velkého zbytnění prostaty. V podbřišku je vyříznut otvor, jímž se defakto vyloupne celá zvětšená tkáň. Sice zaručuje výtečný a trvalý efekt, avšak je to vykoupené rizikem špatného hojení ran a poměrně dlouhou dobou rekonvalescence. Pacient má zavedenou cévku přibližně 7 až 10 dnů a plně se může vrátit k obvyklým aktivitám až po dvou až čtyřech měsících.
Poslední nejpoužívanější metodou je použití laseru. Bezesporu se jedná o nejméně invazivní zákrok, kdy je zvětšená prostata odpařena. Může se provádět i při místním umrtvení a jelikož se jedná o šetrný zákrok netrvající déle, než hodinu, můžete při bezproblémovém uvolnění moči druhý den odejít domů. A plně fit budete během čtrnácti dnů.